Neděle, 27.3.2016

Poprvé mě běh nebavil. Ani focení. Přesto, že byl první skutečně krásny jarní den, se dostavila nějaká chandra. Beru to tak, že se prostě občas může stát, že nebaví i to, co obvykle ano. Svedl jsem to na posun času.

Nelze z toho dělat závěry, ale přesto ve mě zahlodal hlas – a co když už mě to nebude bavit nikdy? Co když nebudu moct běhat? Co budu dělat? Kolo? Koloběžka? To je fajn, ale není mi to tak blízké jako běh. No, a pokud mi zdraví nedovolí? Jak říkám, chmury dosedly dost nečekaně. A pak jsem na Twitteru zahlédl toho pána níže, a zastyděl jsem se.

On má přece určitě taky zdravotní problémy, ne vždy mu to jde, a tak jak by si přál už asi vůbec ne… On má právo si stěžovat. A běhá. Jde do toho. Ten pán je FRAJER.

Movescount a Endomondo